Tereza Darmovzalová: Ve světle řízených událostí

06. 05. 2021 – 30. 05. 2021

kurátorka: Markéta Jonášová

Výstava audiovizuální umělkyně Terezy Darmovzalové vybízí k hledání souvislostí mezi pěstováním rostlin, technologickým pokrokem a kulturou práce v kapitalismu. Vizuální koláž obrazů unifikovaných pěstíren plodin, okrasných zahrad a vizualizací interiérů doplňuje dialog zaměstnance produkčního skleníku zeleniny a pracovníka botanické zahrady, ve kterém obě postavy plánují uskutečnit zásadní převrat na základě nepozorovatelných změn. Ačkoliv se zdá, že jejich plánování směřuje do budoucnosti, povědomé obrazy z přítomnosti tento časový horizont zpochybňují a odhalují rysy převratu, jehož se stáváme přímou součástí.

 

po 15. 3. 2021 v 13:22 odesílatel etc. galerie <mail.etcgalerie@gmail.com> napsal:

Ahoj Terko,

Když jsme diskutovaly o možném formátu textu k výstavě, tak jsme stále doufaly, že se pandemická situace zlepší a budeme tvoji výstavu moci otevřít na konci března. Je polovina března, výstavu jsme posunuly a v její otevření doufáme stále stejně. Přijde mi, že ze všech různých formátů tak žánr emailového rozhovoru nejlépe vystihuje současnou situaci a podmínky, za kterých tvoje výstava vzniká. Jakým způsobem ovlivnila probíhající pandemie a s ní spojená opatření podobu díla, které bude k vidění v etc. galerii?

PS: Chtěla bys rozhovor před tiskem editovat? Mně se docela zamlouvá představa otištění autentického záznamu prvního odeslání.

Markéta

—

Kurátorka / Curator

Etc. galerie

Sarajevská 16, Praha 2

Czech Republic

 

st 17. 3. 2021 v 21:46 odesílatel Tereza Darmovzalová <tereza.darmovzalova@gmail.com> napsal:

Ahoj Markéto.

K tvému ps: Souhlasím s návrhem. Uvidíme, kam nás to dovede. Je to dobrý nápad, na který budu během odpovědí myslet.

Nejdřív jsem ti chtěla napsat, že plánovat cokoliv v dnešních dnech je dost demotivující, ale pak mi došlo, že to tak už nevnímám. Že jsem si na tenhle stav nejistoty za rok zvykla, ale pořád nevím, co to znamená.

Když jsem se před dvěma lety odstěhovala z Prahy do Kopřivnice, tak jediné, na co jsem po čase začala myslet, bylo, že jsem až příliš daleko od všech a všeho. Co ale nejdřív začalo jako nějaký osobní stav, se úplně nečekaně obrátilo v celospolečenský fakt. Můžeme to vlastně ilustrovat vztahem nás dvou:) Spolupracujeme spolu už podruhé, a přitom jsme se nikdy osobně nesetkaly.

V těchto dnech, kdy dokončuji naše video, mi dochází, že jsem nemohla čekat příznačnější dobu. Byty se přetransformovaly ve skleníky, kde se snažíme přečkat tuhle dobu ve zdraví a psychické pohodě. Některým se to daří a jiným ne, protože důsledky vládních rozhodnutí je dostaly až na úplné dno. Míchají se v nás emoce, které se snaží chápat restrikce jako řešení, ale nedokážou přehlížet fakt, že jsou současně i nástrojem pro udržení nefunkčních hodnot. Myslím, že jsem se reálně ocitla v tom, čeho jsem se chtěla dotknout ve videu, tedy vlivu specifického mikroklimatu a manipulačních taktik. Skvěle to jde vidět v našem aktuálním složení domácnosti, které je třígenerační a každý z nás do něj přinesl svou identitu / svůj způsob nahlížení, své problémy. Trávíme spolu čas, hádáme se, ladíme se na naše návyky – a nebo je taky zásadně měníme. V tomto mikroklimatu vzniká moje nová práce, která původně chtěla otázku vlivu spíš ilustrovat, no nakonec čerpám ze svých osobních zážitků víc, než jsem předpokládala.

Teď, když to dopisuju, tak si nejsem jistá, jestli ten tvůj návrh neudělá z brožury knížečku. Promiň za tu délku a odklon. Příště budu stručnější.

T.

 

po 22. 3. 2021 v 17:19 odesílatel etc. galerie <mail.etcgalerie@gmail.com> napsal:

Vidíš, vůbec mi nedošlo, že jsme se za celou tu dobu ještě ani jednou nesetkaly osobně. Za poslední rok se postupně převedlo do digitálního rozhraní tolik pracovních postupů, že už ani nevnímám, jak velkou změnu to v mezilidském (a taky mezidruhovém) kontaktu představuje. V rozhovoru dvou postav, který prostupuje videem, se jedna osoba ptá druhé: „Víš, co je to atomový návyk?“ Musím se přiznat, že jsem to nevěděla, ale jakmile jsem pochopila, že se jedná o neustálé mikro vylepšování za účelem zvyšování výkonu, kapitálu či produkce, tak jsem to začala chápat jako klíčový řídící princip v řadě oblastí našeho současného života. Jak ve své práci uvažuješ nad těmito atomovými návyky ve vztahu k lidské práci a pěstování rostlin?

 

po 29. 3. 2021 v 13:02 odesílatel Tereza Darmovzalová <tereza.darmovzalova@gmail.com> napsal:

Atomový návyk je v současné době dobře pojmenovaným nástrojem pro osobní růst. Pandemie zviditelnila potřebu vytvoření si denního režimu a tohle je jedna z možností, jak k faktické a udržitelné změně v rutině dojít. Sama tento princip využívám a je funkční. Ale ano, ať se na to podíváš z jaké chceš strany, tak je primárně prostředkem pro zvýšení efektivity, a to za různými účely. Ať už kvůli naplnění kariérního cíle, udržení si duševního zdraví, ale třeba i naučení se nové dovedností / schopností. Klíčovým prvkem atomového návyku je stanovení si identity a chápání návyku jako cesty k ní. Pro mě bylo v tento moment důležité si uvědomit, v jaké situaci si tuto identitu volím a co má na ni vliv. A přesto, že se bavíme o nástroji, který tě staví do role aktivního činitele, je pasivní vůči síle, která tě do této pozice dostala. Na začátku konceptu k mému videu stála nutkavá potřeba prozkoumat pole mikroklimatu v jeho nejsaturovanější podobě, proto jsem se rozhodla pokračovat ve své pěstitelské sérii a přirozeně jsem se přesunula ke skleníkům.

Skleníky, potažmo pěstování v řízeném mikroklimatu, je mnohovrstevnatým tématem, kde se nečekaně střetávají zásadní teorie ovlivňující současný diskurz.

Historický vývoj samotných skleníků nese primárně proměnu funkcí, které ve své šíři fungují i dnes. Svůj první technologický vrchol zažily v 19. století a staly se z nich reprezentační vitríny koloniálních úspěchů, které se doteď zaklínají vědeckou a edukační funkcí. Současné produkční skleníky v majetku technologických korporátů jsou opět technologickým vrcholem své doby a staví se do role zachránců planety, protože budou jediným řešením potravinové krize. Faktem zůstává, že skleníky stály emblematicky na počátku průmyslové revoluce, která proměnila nejen naše pracovní i životní návyky, ale i samotné klima planety, na které se dnes tradiční zemědělství už nemůže spolehnout – a tak potřebuješ totální kontrolu, která ti nabídne celoroční regionální rajče.

Výsledkem toho mapování je schizofrenní stav. Někdo s tebou manipuluje pro své účely, ale nikdy ti neřekne pravdu. Proto jsem se rozhodla, že mé video nebude o této ilustraci, ale že bude mluvit o nutnosti uvědomění si své pozice/identity.

Z mého pohledu je to klíčový osvobozující moment, který stojí na počátku cílené proměny. Aktéři videa mluví o atomových návycích a síle propojení, protože by to mohla být cesta k udržitelné změně.

…

Celé mé video není o ničem jiném než o strategii, kterou využívá systém, kterého jsou součástí a který neviditelně a kontinuálně otáčejí proti němu samotnému.

t.

ps. teď vidím, že mi tam trochu chybí plynulejší úvod ke schizofrennímu stavu, ale třeba to dovysvětlím jinak a jinde.

 

st 31. 3. 2021 v 16:14 odesílatel etc. galerie <mail.etcgalerie@gmail.com> napsal:

Moc díky za podrobnou odpověď, jsem ráda, že jsi shrnula hlavní náměty videa ze svojí perspektivy. Právě to, že se zmíněnými tématy nepracuješ ilustrativně, nesnažíš se diváky poučovat, ale spíše nabízíš prostor k uvědomění si vlastní pozice, pro mě představuje velmi silnou strategii. Dokážeš si představit, že bys tato témata dokázala rozvíjet i v jiném médiu, než je pohyblivý obraz? Jak důležitá je pro tebe práce s instalací?

 

út 6. 4. 2021 v 13:27 odesílatel Tereza Darmovzalová <tereza.darmovzalova@gmail.com> napsal:

Díky za postřeh. Upřímně si myslím, že se mi to ještě úplně nedaří. Ale tu ambici mám.

Díky studiu na akademii a nějaké osobní motivaci, která patrně plyne z pragmatické výchovy mých rodičů, mě někdy zajimají socio-politické texty víc než samotná umělecká díla, protože mi pomáhají pojmenovat některé vjemy s emocionálním odstupem… a taky mě uklidňuje jejich faktická forma. Snažím se ti teď asi popsat nějaký komplexní prožitek, možná nahlédnutí na něco, co někdy nestačí popsat autorskou zkratkou, a k čemu potřebuješ víc času a víc nástrojů. Přesto, že jsem myslela, že ze mě bude fotografka, tak teď si tu cestu k fotce hledám opravdu násilím, protože mi nestačí k vyprávění.

Zároveň ale pohyblivý obraz nikdy nestojí na počátku mého pracovního procesu, ale vnutí se mi v jeho průběhu. Pak už to nejde jinak. To je prostě ten paradox. Takže s pohyblivým obrazem pracuju proto, že to jinak zatím neumím a je pro mě prostředkem, který v sobě nese mnohem víc než jen samotný obraz. Je to jeho zdroj, jeho formát, jeho prezentace, jeho instalace. Vše s sebou nese informace, které jsou důležité a které jsou do určité míry rozklíčovatelné nepoučeným divákem. Ve videu pro etc. pracuji s principem montáže, která kromě jiného spojuje různé typy obrazů. Ty jsou výsledkem procesuální práce a chápání obrazu jako specifické identity, ať už osobní, nebo korporátní. Díky architektuře Petra Bureše se nám podařilo vytvořit jemně imerzivní prostor, který prostoru nedominuje, ale při jeho uvědomění je nečekaný. Stejně jako formující síla hlavních protagonistů videa.

T.

 

Dne st 7. dub 2021 17:44 uživatel etc. galerie <mail.etcgalerie@gmail.com> napsal:

Doufám, že se nám tu instalaci skutečně podaří dokončit podle Petrova návrhu tak, aby posílila efekt tvojí práce, a že ji budeme moct diskutovat naživo tady v galerii společně s dalšími návštěvníky. Zítra máme termín odeslání tohodle textu na překlad, tak bych to tady asi ukončila, pokud k tomu nechceš ještě něco důležitého zmínit? A co se týče korektur, souhlasíš, že bychom upravili pouze překlepy?

Tereza Darmovzalová

18:23 (před 8 minutami)

komu: mně

Jo. Souhlasím. Prosím překlepy a hrubky:) Nenapadá mě asi nic mega důležitého a nechci to předpovídat. Tak posílejte. Díky! T.

 

Tereza Darmovzalová (*1990) dokončuje magisterské studium na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru intermediální tvorby III, absolvovala stáž na Royal Danish Academy of Fine Arts a Letní akademii umění v Salzburgu. Svou tvorbu v minulosti představila v Galerii Jelení, na přehlídce PAF v Olomouci či na webu Artyčok TV. Ve své práci využívá fotografii, instalace a pohyblivý obraz. Její umělecká strategie se vyznačuje konceptuálním zkoumáním aktuálních společenských jevů a jejich dopadů na naši každodenní realitu.

 

PŘEKLAD: IAN MIKYSKA

DESIGN: NELA KLÍMOVÁ

IT: ONDŘEJ ROZTOČIL

PARTNEŘI: AKADEMIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE, ACADEMY OF FINE ARTS IN PRAGUE

PODĚKOVÁNÍ: ANNA DAVIDOVÁ, TOMÁŠ KAJÁNEK, MICHAL JURZA, MAX MÁSLO, JAMES MANSFIELD