V přednášce se budeme zabývat Neslyšícími a znakovým jazykem jakožto figurami jinakosti. V západním myšlení (počínaje Platónem) se Neslyšící často objevuje jako paradigmatický příklad, sloužící k ilustraci často zásadního filosofického problému: otázky jazyka, abstraktního myšlení, existence vrozených idejí atd. Naším cílem bude ukázat, že tato postava se stává podnětem k nejrůznějším projekcím ze strany filosofů. Neslyšící a znakový jazyk může totiž sloužit jako příklad pozitivní i negativní, přičemž jako takový častěji vypovídá o myšlení toho či onoho filosofa, spíše než že by byl výsledkem nějakého empirického pozorování.