Datum: 13.11.2015 — 06.12.2015
Začátek: 19:00
Ve své umělecké tvorbě a filosofickém bádání se Václav Magid kontinuálně zaobírá analýzami avantgardních modelů myšlení. Mezi jeden z nich patří i exploatace odkazu, který po sobě zanechala kritická filosofie Frankfurtské školy spolu s rozbory fašismu a vivisekcí jeho ideologických důsledků. Václav Magid výstavu v etc. galerii pojímá jako ucelenou dialektickou strukturu estetických a textových výpovědí, jako prostor pro reorganizaci takzvané „fašistické škály“.
Kurátor: Radim Langer
Na konci čtyřicátých let minulého století probíhal na Kalifornské univerzitě v Berkeley výzkum nazvaný „Autoritářská osobnost“, který se zaměřoval na vypracování empirických metod zjišťování antidemokratických tendencí ve společnosti. Pod jeho výsledky publikovanými r. 1950 byli podepsáni Theodor W. Adorno, Else Frenkel-Brunswik, Daniel J. Levinson a R. Nevitt Sanford – dva Američané a dva imigranti ze Střední Evropy.
Za největší přínos výzkumu bylo považováno vytvoření „F-škály“, jež měla měřit intenzitu osobnostních rysů, které činí jedince náchylným k antidemokratickým tendencím.
Při konstrukci F-škály si badatelé kladli za cíl vytvořit nástroj, který by umožnil zjišťovat společenský výskyt předsudků, aniž by byly výslovně jmenovány konkrétní menšinové skupiny nebo aktuální politické a ekonomické otázky. Položky dotazníku byly formulovány takovým způsobem, aby přiměly k vyjádření předsudků i ty, kdo se navenek zastávají demokratických hodnot.
V průběhu vypracovávání F-škály se vynořil další a podstatnější účel, který měla splnit: odhalení hlubších, často nevědomých sil, které činí jednotlivé osoby přístupnými vlivu antidemokratických ideologií. Jako původ autoritářského typu osobnosti identifikovali autoři výzkumu tzv. slabé ego, které není schopno uspokojivě plnit svou hlavní funkci – totiž zajišťovat harmonickou syntézu jednotlivých složek psychické struktury. V důsledku toho selhává internalizace superega, jež se stává jakýmsi cizím tělesem uvnitř osobnosti. Jedinec se slabým egem si není schopen vytvořit ucelený a odolný systém morálních hodnot, a proto hledá nějakou vnější silu, která by mohla poskytnout náhradní oporu.
Dnes se již F-škála považuje jako nástroj výzkumu autoritářských tendencí ve společnosti za překonanou. Vytýká se ji množství nedostatků, počínaje způsobem formulace položek dotazníku, který provokuje respondenty k souhlasným odpovědím, až po ztotožňování určité struktury osobnosti s konkrétním politickým obsahem (reprezentovaným široce chápaným termínem „fašismus“). Uznávaným aspektem výzkumu „Autoritářská osobnost“ ale zůstává popis základních rysů, které charakterizují psychickou strukturu jedince náchylného k autoritářství. Tyto rysy zachycuje devět proměnných, jejichž hodnoty určují umístění respondenta na F-škále:
1. Konvencionalismus. Rigidní lpění na konvenčních hodnotách střední třídy.
2. Autoritářská submise. Submisivní, nekritický vztah k idealizovaným morálním autoritám vlastní skupiny.
3. Autoritářská agrese. Tendence vyhledávat, odsuzovat, zavrhovat a trestat lidi, kteří se prohřešují vůči konvenčním hodnotám.
4. Antiintracepce. Odpor ke všemu subjektivnímu, imaginativnímu, zjemnělému.
5. Pověrčivost a stereotypnost. Přesvědčení, že o osudu jedince rozhodují mystické síly; sklon přemýšlet v rigidních kategoriích.
6. Síla a „drsnost“. Zájem o rovinu dominance-submise, síly-slabosti, vůdce-stoupence; identifikace s představiteli síly; přílišný důraz na konvenční atributy ega; přehnané uplatňování síly a drsnosti.
7. Destruktivita a cynismus. Obecná nevraživost, tendence shazovat lidské projevy.
8. Projektivita. Sklon k domněnkám, že ve světě se odehrávají divoké a nebezpečné věci; projekce nevědomých emočních impulsů na vnější objekty.
9. Sexualita. Přehnaný zájem o sexuální „záležitosti“.
Uplatnění těchto charakteristik na typ fašisty, s nimiž se obvykle setkáváme dnes, ale vyžaduje jisté úsilí. Musíme se naučit rozpoznávat znaky fašistického smýšlení v projevech, které se na první pohled jeví jako jejich pravý opak:
1. Konvencionalismus. Ústřední konvenční hodnotou, na níž dnešní fašista rigidně lpí, je nárok si užívat. Svůj kulinární přístup ke světu si nenechá ničím a nikým ohrozit.
2. Autoritářská submise. Morálními autoritami jsou pro něj zejména ti, kdo se z výše svého společenského statusu nebojí dát veřejně najevo slušný díl hulvátství.
3. Autoritářská agrese. Neodsuzuje jiné lidi ani tak za překračování hodnot, jako spíše za to, že na rozdíl od něj mají koherentní systém hodnot, za které jsou ochotni bojovat.
4. Antiintracepce. Je to citlivá duše. Snadno se ho dotknete, když budete zpochybňovat kvality jeho oblíbeného sportovního klubu, hudebního žánru nebo zažitého způsobu trávení volného času.
5. Pověrčivost a stereotypnost. Zakládá si na své bezpředsudečnosti. Jedinými mystickými sílami, které předem rozhodují o lidském osudu, jsou pro něj „objektivní zákony“, „fakta“ a „informace“.
6. Síla a „drsnost“. Neidentifikuje se s představiteli síly, ale naopak se slabými a bezbrannými. Požaduje rázně zasáhnout jménem žen a dětí proti zdravým mladým mužům, z nichž má největší hrůzu.
7. Destruktivita a cynismus. Je odhodlán bránit humanistické hodnoty proti destrukci a cynismu – a to bez ohledu na ztráty na lidských životech.
8. Projektivita. Je přesvědčen, že právě on disponuje kritickým myšlením, díky kterému prohlédl skrze mediální manipulaci a všudypřítomný strach pojmenovat věci „natvrdo“.
9. Sexualita. Pyšní se zdravě otevřeným postojem k sexuálnímu životu a tolerancí k různosti sexuálních orientací – zejména pokud se tak může vyhranit vůči sexuální upjatosti svých nepřátel.
