Datum: 05.09.2018
Začátek: 19:00

Přistižená skutečnost 

Byl to právě sovětský montážník Dziga Vertov, který si ve své urputné dokumentární snaze zachytit žitou skutečnost ve své autentické čistotě vytkl imperativ – “přistihnout život při činu”. Je to právě onen nedefinovatelný akt přistižení, který nemá pevnou a jasnou povahu a jehož nejednoznačnost v dějinách audiovizuálního media vedla k různým formám a postupům reprezentace reality. Dokumaginace je jednou z nich.

 

Dokumaginace >15>18>

Dokumaginace je tvůrčí postup pohybující se mezi dokumentem každodennosti, deníkem viděného a asociativní montáží.

Dokumaginace využívá metodických postupů tzv. spontánního filmu, ačkoli přísně nedodržuje žádnou doktrínu tohoto proudu.

Dokumaginace se záměrně vyhýbá konkrétnímu formálnímu vymezení, neboť nechce nabízet žánrový estetický klíč ke čtení viděného.

Dokumaginace pokouší otázku, do jaké míry záznam autentické reality vede k většímu porozumění žité skutečnost.

Dokumaginace je tak pokusem o zcitlivování divákovi recepce vůči každodenní skutečnosti.

Dokumaginace má vést k aktivní divákově participaci.

 

Spontánnost a nahodilost

Tvůrčí princip, jak bylo výše naznačeno, vychází ze spontánního gesta pozorovatele vzhledem k nahodilé bezprostřední situaci. Spontánnost je tak nepřipravenou a neplánovanou reakcí na podnět vnější skutečnosti, a tudíž nemá definované téma. Není-li předem definované téma, není tak možné ani předem definovat důvod, motivaci observace této spontánní reakce na vnější podnět. Jedná se tak o postup určitého psychologického automatismu, v jehož rámci je zachycovaná skutečnost záznamem subjektivního autorova vidění a prožívání reality.

Spontánní princip vzniku zachyceného je akcentován i v procesu postprodukce, která většinově respektuje chronologii zachycovaného. Informace vycházející z obsahu situace je předmětem pozdější autorovi i divákovi recepce. Nahodilé situace vedou k tázání se po podstatě situace jako takové. Situace je zde klíčem k informaci, kterou však divák dosáhne tehdy, oprostí-li se od očekávání, že autor v díle nabízí konvenční interpretační klíč. Současně mu poskytuje prostor k reflexi vlastních zvnitřnělých vzorců očekávání či obecně prostor k vlastní introspekci. Dílo myšlenkově pracuje s vizuální teorií Rolanda Barthese, konkrétně s tématem divákovi participace.

 

Nepodmíněný aparát

Prostor pro volnou spontánní reakci je v daném případě podmíněn okamžitou dostupností snímacího zařízení, kterou v případě Hlaváčkovy tvorby naplňuje integrované snímací zařízení mobilního telefonu. Natáčení skrze miniaturizované zařízení chytrého telefonu v důsledku vytváří podmínky tzv. nepodmíněného aparátu. Na rozdíl od klasického natáčení se tak zásadně mění charakter snímané situace i výrazně rozšiřuje podmínky možného natáčení.