Datum: 30.08.2022 — 06.09.2022
Začátek: 19:00
hlavní promítání: 30. srpna od 19 hodin v etc. galerii, Srajevská 16, Praha 2
online promítání: 30. 8. – 6. 9. 2022
esej Natálie Drtinové Proti queer viditelnosti
Pásmo Politika viditelnosti představí esej a čtyři umělecká videa, která přehodnocují aktivitu dívání se. Video Philippa Kolycheva ukazuje svůdnou povahu konspiračních obrazů, esej Natálie Drtinové problematizuje queer politiku zviditelňování, video z projektu The Atlas Group upozorňuje na orientalistický fetišizující pohled na Blízký východ a umělci Chloé Galibert-Laîné a Kevin B. Lee ve video dialogu dokazují, jak může aktivita dívání se představovat boj s teroristickou propagandou.
Na začátku minulého roku naštvaný dav přivrženců Donalda Trumpa obrátil svůj vztek k reportérům, kteří informovali o útoku na washingtonský Kapitol. Aktivisté pronásledovali zpravodajské štáby a obírali je o natáčecí techniku. Rozzlobený dav kopal do kamer, fotoaparátů a světel. Po technice dupali, tloukli ji tyčemi a polévali vodou. Někteří z kabelů udělali smyčku a oběsili kameru na stromě, jiní se techniku snažili zapálit. Útočníci napadli i Trumpovu oblíbenou zpravodajskou televizi Fox News. Toto nevšední násilí vůči nástrojům zaznamenávajícím obraz jako by představovalo vzpouru proti závislosti na mediálním zprostředkování každodenní zkušenosti. Část demonstrantů tvořili také lidé, kteří se otevřeně hlásí k výkladům světa, které se označují jako konspirační teorie. Nedůvěra v přijímání faktů vede řadu lidí k alternativním zdrojům informací, které se nacházejí na diskusních fórech, platformách pro sdílení uživateli vytvářeného obsahu a v různých podobách občanského žurnalismu. Jejich důvodem může být nespokojenost a doutnající hněv, ještě umocněný opovrhováním části společnosti tvořené liberální vzdělanou třídou, která si zakládá na racionalitě a pohlíží na nespokojenou skupinu lidí jako na hlupáky. Video Philippa Kolycheva Real Eyes Realize Real Lies (2019) nechává diváka pohltit realitou založenou na alternativních faktech, aniž by jejich tvůrce a diváky hodnotilo. Klade si otázku, nakolik je paranoia zapříčiněna sociálními podmínkami a jak jsou lidé trpící paranoiou sociálně vyloučeni. Svůdný obsah konspiračních obrazů zabalený do gamifikované podoby dává svým stoupencům schopnost jednat a zároveň vysvětluje důvody nejistoty. Kolychev ukazuje, v čem spočívá jejich síla, když obrazy nechává působit přímo bez použití zcizujících technik.
Upřený pohled vybírající si z portfolia pravd s sebou zároveň nese problém fixních identit a objektivizace založené na genderu. Text Natálie Drtinové Proti queer viditelnosti ukazuje, nakolik problematická je politika zviditelňování, která převládá v LGBTQ+ aktivismu posledních dekád. Současné umění často tvrdí, že na něco poukazuje, nastavuje zrcadlo, funguje jako lupa a zaostřuje na problém. Umění, které necitlivě zviditelňuje, může naopak představitele marginalizovaných skupin ohrozit. Ať už se jedná o uprchlíky bez platného povolení k pobytu, nebo LGBTQ+ osoby, jejichž zviditelňování vede k rostoucímu cílenému násilí.
Podobně jako Natálie Drtinová popisuje, že se osoby překračující gender stávají podívanou pro potěšení a zábavu ostatních lidí, je postava Souheila Bachara ve filmu Hostage: The Bachar Tapes (#17 and #31) výsledkem fetišizujícího pohledu. „Byli znechuceni mým tělem, ale celou dobu se mě dotýkali,“ vypovídá Bachar ve fiktivní nahrávce, která je součástí projektu The Atlas Group (1989–2004) libanonsko-amerického umělce Walida Raada, v němž shromáždil dokumenty fiktivních autorů vztahující se k současným dějinám Libanonu. Ve videu Hostage: The Bachar Tapes (#17 and #31) sledujeme výpověď libanonského zajatce, který byl společně s pěti Američany uvězněn islamistickými milicemi během libanonské občanské války. Jeho zpověď představuje orientalistickou fantazii, ve které se fetišizace ne-bílých lidí proměňuje v mix odpudivosti a sexualizace. Uniklé fotografie sexuálně i jinak týraných iráckých zajatců americkými vojáky ve věznici Abú Ghraib (v roce 2004) jsou jejím nevyhnutelným pokračováním.
Obraz Blízkého východu se stává bojištěm mezi mediálním zprostředkováním, konspiračními teoriemi a propagandou teroristických organizací. V sérii Bottled Songs (2020) si mezi sebou Chloé Galibert-Laîné a Kevin B. Lee vyměňují video dopisy, kde analyzují audiovizuální propagandu teroristické organizace Daeš a působení jejich obrazů. Zkoumají způsoby, jakými jsou videa šířena v online prostředí, jak jsou sdílena, předělávána, komentována a jak se mění jejich význam. Zdánlivě obrazoborecké teroristické organizace, které likvidují kulturní památky, lze naopak chápat jako ikonofilní společenství, která bojují i na kulturní frontě. Vytvářejí obrazy, jejichž cílem je manipulovat diváky a vytvářet strach; kamera se stává jejich mučicím nástrojem. Dosahují toho zneužíváním platforem pro občanský žurnalismus, promyšlenou produkcí, inspirací hollywoodskou a raně revoluční kinematografií a vytvářením dramatických oblouků. Galibert-Laîné a B. Lee, i za cenu dalšího šíření jako nevyhnutelného vedlejšího efektu, představují návrh, jak s těmito obrazy bojovat – a sice tím, že se snaží postavit jejich emocionálnímu útoku. Detailní analýza takových filmů pomáhá vytvářet odstup, se kterým je možné zamezit jejich strhujícímu úzkostnému působení. Ostatně jak sami umělci popisují, aktivita dívání se přináší emocionální, intelektuální, estetické a nakonec i etické důsledky.
Natálie Drtinová absolvovala program Liberal Arts and Sciences na University College Utrecht, během kterého strávila semestr na stáži na Universidad Iberoamericana v Mexico City a poté pokračovala ve studiu teorie umění na pražské UMPRUM a genderových studií na FHS UK. Zajímá se o průsečík umění se společenskými problematikami, utopistickými imaginacemi a novomaterialistickým bádáním. Věnuje se galerijní produkci a výtvarné kritice, přispívá do médií jako Artalk, Flash Art, Fotograf Magazine či Artyčok.TV a příležitostně se věnuje kurátorství. Mezi lety 2019 a 2021 působila jako redaktorka výtvarného umění v kulturním čtrnáctideníku A2. Je členkou českého spolku ABCD věnovanému art brut a spravuje archiv Anny Zemánkové.
Philipp Kolychev je multimediální umělec působící v Praze. Je absolventem nových médií na Akademii výtvarných umění. Ve své práci se zabývá společenskou odpovědností umělce v době humanitarní krize a ekologického kolapsu.
The Atlas Group je projekt umělce Walida Raada z let 1989 až 2004 s cílem zkoumat a zdokumentovat nedávnou historii Libanonu, se zvláštním důrazem na války v Libanonu v letech 1975 až 1990. Raad našel a vytvořil zvukové, vizuální a literární dokumenty, které vrhají světlo na tuto historii.
Chloé Galibert-Laîné je francouzská teoretička, výzkumnice a filmařka, která v současnosti působí na škole umění a deisgnu ve švýcarském Lucerne a vyučuje teorii filmu a médií na mnohých evropských univerzitách. Ve své práci se věnuje převážně tématu průsečíků mezi filmem a online médii, video esejům a dokumentům vytvářeným skrze plochu na počítači.
Kevin B. Lee je americký filmař, mediální umělec a filmový kritik. Vystudoval School of the Art Institute v Chicagu a ve své praxi se věnuje převážně dokumentárnímu filmu. Jeho díla často kritizují filmový průmysl a médium filmu jako takové. Lee dlouhodobě spolupracuje s Chloé Galibert-Laîné a výsledky jejich spolupráce lze vidět na filmových festivalech po celém světě.
Tento projekt vznikl díky sponzorskému daru Video Data Bank a byl finančně podpořen granty Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. města Prahy.
