Datum: 14.04.2022 — 22.05.2022
Začátek: 17:00
vernisáž: 14. 4. 2022, 17:00
otevírací doba: 14. 4. – 22. 5. 2022, středa – neděle, 11 – 19 h
kurátorka výstavy: Nela Klajbanová
Prostor vyplňuje zvuk. Provází nás po třípokojovém bytě. Vrže podlaha, asi bydlí v nájmu. Někdy si na něco vzpomene. Uvaří kafe, zapne rádio. Zvuk ve výstavě volně pracuje s asociacemi při vzpomínání na byt z dětství. Z mluveného slova však poznáme, že nejde o nostalgický návrat, ale spíše o komentář k rozpoložení současné generace ve vztahu k dostupnosti bydlení a v posledních letech často skloňovanému ekonomickému nerůstu. Pro tvorbu Martiny Havlíčkové Holé je charakteristická práce s koláží zvuku a obrazu, která často pátrá po iniciačních momentech v minulosti aktualizujících současnost. Jakým způsobem ovlivňuje naše paměť realitu, a do jaké míry je její povaha subjektivní? Prohlížíme si staré fotky a možná si nějaké prožívání či vzpomínky přisvojíme. Hlas nás zavádí do domu s oblým rohem, do bytu s bednami z dubového dřeva. Volný myšlenkový tok průvodkyně sbírá inspiraci z YouTube videí, kde si může kdokoliv prohlédnout třeba to, jak bydlí celebrity ve svých hezkých, vlastních, prostorných domech. Zvuk v galerii se rozléhá jako při prohlídce prázdného bytu. Scénář tematizuje otázky spjaté se společností nerůstu, které postava místy zpochybňuje, a dostává se až do absurdních rozporů. V rádiu slyšíme komentář ekonoma: „Ale krásné na tom současném světě je, že každý může mít toho svýho nerůstu kolik chce. To mi připadá i sympatický, pokud člověk nechce růst, nebo respektive aspoň tak, aby ekonomicky měřil, že je každý měsíc bohatší a že hromadí majetek, tak bez problémů může a může i tak žít hezký, krásný život.“ Jaké to je mít hezký život? Jaký je v dnešní době hezký život? Růst či nerůst? Výstava pohlíží na různé aspekty měření kvality života v době bytové krize, gentrifikace či ekologické hrozby a klade si otázku, jaké limity nám nastolují osudové skutečnosti, a zdali jsme schopni je měnit. Při poslechu sledujeme koláž fotek a krátkých videí, v nichž se znovu navracíme do reálných vzpomínek, do archivu z telefonu, který je dnes nejužívanějším záznamovým médiem. Postupně se stává odkladištem, kde se mísí důležité s nedůležitým, kam si ukládáme screenshoty z eshopů, sociálních sítí a map, ale také zásadní vzpomínky a pocity. Videokoláž pracuje intuitivně s asociacemi zmiňovaných témat společně s útržky minulosti, mezi kterými se nachází třeba právě chodník u domu s oblým rohem. Opět tak zahlcujícím množstvím relativizuje pojem nerůstu ve všem, co dnes děláme. Po dvouletých restrikcích spojených s pandemií, kdy jsme nacházeli galerie často prázdné, se výstava navrací k potřebě nevytvářet „věc pro věc“, ale mít svůj účel. Galerie tak připomíná spíše prázdný byt, nerůst, potřebu odpoutat se od zahlcení, touhu po zjednodušení a nevyřčenou otázku, zda je to vůbec v dnešním komplikovaném světě možné.
Martina Havlíčková Holá (*1987) absolvovala ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnuje se především médiu pohyblivého obrazu, které prezentuje jak v galerijních instalacích, tak na filmových festivalech (např. MFDF Jihlava, PAF Olomouc). Od roku 2015 působila na rešeršním oddělení v Českém rozhlase, kde se věnovala tvorbě krátkých videí z archivních rozhlasových materiálů s názvem Auditorium a pro pořad ArtCafé na ČRo Vltava připravovala příspěvky o současném zahraničním umění. V roce 2019 se společně s Romanem Štětinou podílela na koncepci a dramaturgii projektu Schody času, multimediálním projektu s audiovizuální instalací, který reprezentuje 30 let svobody ve zvukové paměti. Je také autorkou rozhlasového dokumentu Poslední zpráva, skrze který poukazuje na současné události aktualizující naši minulost a v současnosti připravuje pravidelný seriál o vizuální kultuře Serviz pro platformu Artyčok.TV.
zvuk: Jonáš Rosůlek
voiceover: Marie Švestková
produkce výstavy: Anna Davidová, Tomáš Kajánek
instalace: Anna Davidová, Kateř Tureček, Jiří Havlíček, Tomáš Kajánek
grafický design: Nela Klímová
překlad: Ian Mikyska
překlad do znakového jazyka: Matěj Čipera (Tichý svět)
Projekt byl finančně podpořen granty od Státního fondu kultury ČR, Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. mesta Prahy.
