Datum: 11.12.2014 — 12.01.2015
Začátek: 18:00

sjezd, 1. shromáždění lidí, kt. se sjeli za společnými zájmy; (u polit. ap. organizací) nejvyšší orgán rozhodující o zásadních otázkách a o vedení organizace: 2. jízda dolů; sjetí 3. cesta, po kt. se sjíždí; Čeština nabízí více smyslů než angličtina, a tak se název výstavy vůbec nepřekládal, a k divně znějícímu slovu, pod kterým si opravdu můžeme představit cokoliv podle výše uvedené definice, přidal Martin Kohout trochu melancholické: “videovzpomínka na léto”. Prázdninově působí prostředí videa, které nám autor předkládá: léto, voda, pláže, letovisko, dovolená, neznámé místo asi někde ve středozemí – snažíme se zachytit ve zrychlené sekvenci alespoň něco, co by nám bylo něčím povědomé, protože tu náladu všichni známe. Jenže to nejde moc dobře, protože obraz narušuje frenetický pohyb kamery, která sjíždí po povrchu všeho, co jí příjde do cesty. Přejíždí přes zábradlí, drkotá po asfaltu, klouže přes drátěný plot, kodrcá na klandru, brázdí keř, drncá po řetězu, skáče přes kamenné schody, čluny u moře, zídky, ohrady, přes pláž…a to vše za drsného zvuku, který vzniká přitom skákání, drncání, brázdění, kodrcání, klouzání, drkotání a přejíždění…Tím se vizuální zkušenost stává fyzickou. Rytmus hluku souvisí s předměty, po kterých kamera drhne, vzniká nová skladba noisu, kde zvuková agrese, distorze a šum vytváří nekonečnou, časoprostorovou bránu. Arytmii bez návaznosti a kontextu vyplňují stopy absurdních remaků rege a modifikovaný hlas, dost nesrozumitelně deklamující cosi o globálním oteplování. V jedné chvíli se mihne stín, který jasně vysvětluje princip natáčení: silueta postavy s mobilním telefonem, všudypřítomným aparátem, kterým zachycujeme naši každodenní skutečnost. Jak se tyto odlišné elementy vlastně potkávají? Co je stmeluje v tomto poněkud banálně pojmenovaném videu? Banalitu podtrhuje filmový jazyk typický pro  skateová videa. Jednoduchost jednotlivých video kanálů podrývá expresivita celku – vnímání je spojeno s nutnou extrémní hlasitostí (která je ostatně pro noisové skladby typická) a také se zdánlivým momentem náhody. Martin Kohout konstruuje přesně. Pracuje se zvuky, jako se slovy, pozorně edituje, struktura je naplánovaná a pečlivě připravená. Cíleně ji narušuje několika spamy digitálních postav, které se nepozorovaně mihnou sekvencí videa. Trocha ironie, několik protikladů, pár odkazů k tématům současnosti, to vše tvoří velmi zdařilý, agresivní, naléhavý a pod kůži se vrývající sjezd.

Markéta Vinglerová

Poděkováni:

Ben Amit, Michal Brenner, Nanoantik, Sasso Residency, Linda Spjut, Turkovi a Zezulkovi