Jiří Žák: DeepReal Havel

otevírací doba: 10. 12. – 23. 12. 2020, denně 16 – 20 hodin, výstavu lze zhlédnout bez vstupu do prostoru galerie

kurátorky: Markéta Jonášová, Anna Davidová

Výstavní projekt DeepReal Havel vychází z dlouhodobého zájmu umělce Jiřího Žáka o zachycení místní – tedy především československé či české – identity ve vztahu k mimoevropským zemím a kulturám. V akademickém prostředí je tento vztah předmětem postkoloniálních studií, vědního oboru, který se zabývá kritickou analýzou kolonialismu a imperialismu. Zatímco v zahraničí je vliv postkoloniálních studií patrný v řadě oblastí, v českém prostředí stále převládá přesvědčení (s výjimkou ojedinělých počinů v akademické a umělecké sféře), že se tento způsob bádání místního kontextu netýká, neboť Československo nemělo koloniální državy. Předmětem postkoloniálních studií však nejsou pouze historické formy kolonizace afrických, asijských a latinskoamerických území. Jejich význam spočívá v reflexi a proměně přetrvávajících mocenských vztahů mezi státy a politickými bloky, které se promítají do obchodních transakcí, kulturních interpretací a zahraniční politiky. Ačkoliv tedy Československo nekolonizovalo žádnou z mimoevropských zemí, do kolonizovaných států vyváželo vojenské vybavení či se v těchto zemích angažovalo hospodářsky. Právě ekonomické a kulturní rozpínání Československa bylo námětem Žákova filmu Mateřské město (2015), ve kterém mapoval šíření podnikatelských vizí Tomáše Bati v Kanadě, Indii, na Jávě a v Brazílii. Že se problematika kolonizace netýká pouze minulých režimů, reflektuje umělcova videoinstalace Pravděpodobně to byl náš Karel, řekla (2020), ve které hrají hlavní roli porevoluční králové českého zbrojního průmyslu bratři Muselovi.

Zájem Jiřího Žáka o teoretický výzkum a postkoloniální studia byl východiskem také pro výstavní projekt DeepReal Havel. V úvodu publikace Mimo Sever a Jih: Rozumět globálním nerovnostem a rozmanitosti citují badatelé Ondřej Horký-Hlucháň a Tomáš Profant projev Václava Havla, ve kterém bývalý prezident označuje dekolonizaci a pád komunismu za nejdůležitější události druhé poloviny 20. století. Tento projev, přednesený Václavem Havlem u příležitosti převzetí Ceny Indiry Gándhíové v Indii v roce 1994, se stal předmětem spolupráce zmíněných badatelů, etc. galerie a Jiřího Žáka. Tato spolupráce spočívala v kolaborativním přepisu původního textu Havlova projevu na základě perspektiv postkoloniálních studií a historického odstupu uplynulého čtvrtstoletí. Výsledný text není pouze přepisem, ale především přehodnocením myšlenek politika, který se stal mezinárodním symbolem nenásilného pádu totalitních komunistických režimů a přechodu těchto režimů ke kapitalistické demokracii. Právě kritická reflexe vztahu postsocialistické Evropy a západního neoliberálního kapitalismu je podle Ondřeje Horkého-Hlucháně a Tomáše Profanta prvním krokem k dekolonizaci české kultury, politiky a hospodářství, která umožní zpochybnit zakořeněné pocity nadřazenosti a odhalit negativní důsledky současného politického zřízení, jako je neudržitelná ekologická zátěž či stupňující se sociální rozdíly.

Podobně jako v předchozích filmech Jiřího Žáka, i v díle DeepReal Havel sledujeme v záběru kamery vystoupení ústřední postavy, která divákům zprostředkovává své sdělení. V práci DeepReal Havel se ovšem podoba ústředního protagonisty proměňuje – řečnící obličej Václava Havla přechází do obrazu mladé herečky a herce, zatímco tok projevu souvisle plyne. K realizaci této proměny umělec využívá technologii Deepfake, současný virální virtuální nástroj pro audiovizuální záměnu portrétů osob. Prolínající se podoby odkazují na polemickou povahu procesu přehodnocení Havlových myšlenek, které nejsou tímto způsobem jednoduše revidovány, ale spíše aktualizovány s ohledem na jejich přetrvávající platnost i dobovou podmíněnost. Toto teoreticky i vizuálně aktualizované čtení projevu Václava Havla ponouká diváky k odstupu od symbolické aury jeho osobnosti a novému pohledu na vztah polistopadové české společnosti, západních zemí a mimoevropských druhých.

Jiří Žák (*1989) je umělec působící v Praze. Ve svých audiovizuálních dílech obvykle kombinuje dokumentární, inscenované a performativní strategie, skrze které se vztahuje k tématům spojeným se současnou vizuální kulturou, lokální historií a postkoloniálním uspořádáním světa. Absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Tomáše Vaňka, včetně stáží na Univerzitě umění a designu v Karlsruhe a na pražské UMPRUM. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT, v roce 2017 byl finalistou soutěže Jiné vize PAF a v letošním roce je jedním z finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého.

HERCI: SÁRA MÄRCOVÁ A DAN KRANICH

IT: KRYŠTOF PEŠEK, ONDŘEJ ROZTOČIL, TOMÁŠ KAJÁNEK

DESIGN: NELA KLÍMOVÁ 

PARTNEŘI: BIOFILMS, ICONIC DESIGN

PODĚKOVÁNÍ: TOMÁŠ KAJÁNEK, MICHAL JURZA, MAX MÁSLO, JAMES MANSFIELD, MICHAL BLECHA

PROJEKT JE FINANČNĚ PODPOŘEN GRANTY OD MINISTERSTVA KULTURY ČR, MAGISTRÁTU HL. M. PRAHY A STÁTNÍHO FONDU KULTURY.