Datum: 26.10.2022 — 27.11.2022
Začátek: 18:00

vernisáž: 26. 10. 2022, 18:00
otevírací doba: 27. 10. – 27. 10. 2022, středa – neděle, 13 – 19 h

kurátor výstavy: Tomáš Kajánek

Výstava audiovizuálního umělce a grafického designéra Dávida Koroncziho představí multimediální dílo, které na příběhu tří protagonistů – matky, otce a dospělého syna – pojednává o otcovství, vztahu k půdě, ztrátě kořenů a jejich opětovnému zapouštění. Na pozadí se práce dotýká vnitrostátní migrace a gentrifikace příměstských satelitů velkoměsta a okolní zemědělské krajiny.

Film ve videoinstalaci vypráví příběh mladého muže, který se po nedávné smrti svého otce, se kterým se již dlouhá léta nevídal, rozhodne uspořádat smuteční hostinu. Toto rozhodnutí je v rozporu s postojem jeho matky, která se otce po traumatickém a toxickém vztahu s ním snažila vymazat především ze svého vlastního života. Základní stavební jednotku celé instalace tvoří europřepravky, které autor získal od logistické firmy. Jejich cesta z korporátního spedičního centra do tiché rodinné zahrady kopíruje příběh hlavního představitele příběhu. „Když nedokážeš zakořenit sám, jak chceš sakra pěstovat někoho jiného?“ stojí na objektu vyrobeném z materiálů, které zbyly po rekonstrukci umělcova domu nedaleko rodného města na středním Slovensku, kde byl film natáčen a kam se autor s rodinou nedávno přestěhoval. Koroncziho práce ovlivněná vlastní otcovskou zkušeností není jen o potřebě hledání pozitivního maskulinního vzoru, ale také připomíná touhu po vztahu k zemi, kterou se jako otčinu snaží přerámovat a zbavit ji vlasteneckého patosu, který slyšíme z nacisty oblíbeného Vaterland, či patriotismu odvozeného z latinského slova pro otčinu – patria. Prahnutí po zemi není dáno příslušností k národní identitě, ale spíš přitažlivými silami své rodné země. Pokud píšeme zemi – myslíme tím hlínu, shnilá jablka, kvasící švestky, kořeny rostlin a stromů, mnohonožky, žížaly, larvy, společenstva mikroorganismů, tlející těla našich předků, popel, rozkládající se větve. 

Film, který je bohatý na hmatové a sluchové vjemy, plný hnětení a praskání, nám ukazuje, jak se vlastní tělo i mysl vědomě zařazují do ekologie vztahů, překračující binaritu rodina–přátelé, člověk–ne-člověk, živé–neživé. Symbolem pro pochopení mezidruhových vztahů je pro Koroncziho chléb, kterému se věnuje skrze celou svou tvorbu (vzpomeňme např. na projekty DP.OCH v rámci Ceny Oskára Čepana roku 2019 či sérii performativních večeří Bruchovravy). Pokud si uvědomíme, že společně s trávením jídla konzumujeme i ideologické příběhy, které jídlo obepínají, může chleba představovat takovou touhu po světě, v kterém tvoříme spojenectví živočišných druhů s druhy rostlin a také neživou přírodou. Chleba je součástí rodiny.

 

Dávid Koronczi (*1990)

Absolvoval bakalářské studium na ITF v Opavě a magisterské studium v Ateliéru IN Ilony Németh na Katedře intermédií VŠVU v Bratislavě. Letos započal doktorandské studium na FaVU VUT v Brně pod vedením Kataríny Hládekové. Spoluzaložil multižánrový festival MEDZIHMLA v Lučenci, kde se během let 2008–2019 dramaturgicky podílel na programu. V roce 2017 spoluinicioval vznik kulturně-společenského měsíčníku Kapitál, ve kterém aktuálně působí jako člen redakční rady a grafický designér. Od roku 2020 je členem kolektivu organizátorů Bratislava BAK Summer School. V současné chvíli působí jako asistent Martina Piačka v Ateliéru vvv na Katedře intermédií VŠVU v Bratislavě, kde mimo jiné asistoval při vedení kurzu pod názvem World In Relation / Svět ve vztahu, ve spolupráci s kurátorkou, spisovatelkou a ředitelkou BAK (Basis voor aktuele kunst v Utrechtu) Mariou Hlavajovou a výzkumnicí Kristínou Országhovou.

Ve své autorské práci se věnuje průniku politiky jídla a umělecké praxe. V uplynulých letech na toto téma realizoval několik multidisciplinárních výstupů na skupinových i samostatných výstavách na Slovensku i v zahraničí: například výstavu v Galerii Médium v Bratislavě (Hlbšie než dovnútra; kurátorka: Miroslava Urbanová, 2017) a v AM 180 v Praze (Humid Intimacy; kurátorka: Zlatka Borůvková, 2018); kurátorské zaštítění dvou vydání měsíčníku Kapitál (Kultúra jedla 02/2019 a Pôda 09/2021 – ve spolupráci s Tomášem Uhnákem); výstavu a dramaturgii veřejného programu ve Východoslovenské galerii v Košicích v rámci prezentace finalistů Ceny Oskára Čepana (listopad 2019 – únor 2020) pod názvem DP.OCH, Dočasná platforma o chlebe; produkci a vydání audio povídky Bistro u slepačej nôžky v rámci festivalu DAAVS pod značkou VUNU podcast v Košicích; vytvoření performativního formátu poetických hostin BRUCHOVRAVY během rezidence v Schaubmarovým mlyne v Pezinku v červnu 2021 ve spolupráci s Davidem Přílučíkem a Rasťou Kravianskym, které dále reprízoval v brněnském HaDivadle během festivalu Dům kultury a únavy či na posledním ročníku festivalu KIOSK v žilinské Nové synagoze. Vystavoval mimo jiné ve švýcarském Shedhalle či berlínském Kunstpunktu.

 

produkce výstavy: Anna Davidová, Nela Klajbanová
instalace: Max Máslo
grafický design: Nela Klímová
překlad: Martin Makara

Na filmu spolupracovali:

V hlavní roli: Peter Oszlík
Scénář a režie: Dávid Koronczi
Asistentka režie: Lýdia Ondrušová
Konzultant scénáře: Peter Balko
Asistent výroby: Jaroslav Baláž
Kamera a střih: Denis Kozerawski
Zvuk : Erik Pánči
Hudba: Erik Pánči a Jaroslav Baláž
Zpěv: Barbora Benková
Catering : Viki Jakabová
Administrativa: Martina Szabóová

Projekt byl finančně podpořen granty od Státního fondu kultury ČR, Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. města Prahy.