Datum: 08.02.2016 — 06.03.2016
Začátek: 19:00

Varování: Text – příbalový leták – číst až po zhlédnutí celé instalace!

Výchozím materiálem, ze kterého Alžběta Bačíková při tvorbě své instalace vycházela, jsou stažená videa. Jejich autorem je muž z České republiky, který tímto způsobem zaznamenává svůj každodenní život. Tyto záznamy mají sloužit jako důkazní materiál činnosti lidí, které nazývá nejčastěji Lékaři, kteří se systematicky a vytrvale snaží poškodit jeho zdraví a ovládnout celý jeho život (otravují jídlo, ovlivňují jeho zdravotní stav během noci). Často se také jedná o záběry motivující, deklamující připravenost boje s Lékaři (otevírání nože, kontroly bytu, mazání sádla na parapet).

Paranoik soubory videí ukládá na veřejně přístupný server ulozto.cz  a nijak je neskrývá před jinými uživateli: jsou tedy, zvláště s přihlédnutím ke svému množství, paradoxním a extrémně detailním vhledem do osobního života, který si tak snaží chránit před cizími a zlověstnými silami zvenčí. Všem těmto souborům přiřazuje dlouhé názvy, které popisují, jaké děje se na nich (podle něj) odehrávají, respektive, čeho jsou videa důkazem. Názvy mají až literární charakter absurdních básní, podvědomých proklamací či snad i litanií.

Sáhodlouhé tituly jsou namluveny profesionálním hercem a také byla „noisovými“ hudebníky vytvořena zvuková stopa, zvyšující naléhavost obrazu pomocí různých hluků a šumů. Celý tento proces nahrávání byl zaznamenán a části záznamu jsou souběžně promítány v tříkanálové instalaci. Cítíme, že jsme svědky velké (dvojnásobné, trojnásobné) manipulace s obrazem, narativem výchozích souborů, celkovou atmosférou a kontextem původních záznamů paranoika. Navíc, veškeré “fígle”média filmu jsou přiznány, doslova vystaveny našim očím, a komplexní svět pohyblivého obrazu je až nepříjemně transparentní.

V éře moderního člověka, od počátku devatenáctého století, můžeme nalézt bezpočet příkladů, které se snaží evokovat, či dokonce jsou výsledkem fragmentárního vnitřního světa paranoika, či schizofrenika. Ovšem v případě Alžbětiny práce jsme svědky téměř akademické (v tom nejlepším slova smyslu – poučené) dekonstrukce takového vidění. Díky zvýšení spektakularity záznamu ohledává hranice prostupnosti média – zcizuje nejen soubory, ale i naše vlastní vidění. Jsme svědky, tak jako u minulých videí Alžběty, jemné manipulace s okolními vlivy, utvářenou realitou spojením nečekaného do nového výkladového rámce.

Alžběta poukazuje na to, že veřejně přístupná videa se stávají veřejným majetkem, pokud jsou sdíleny na veřejně přístupném serveru. Přesto se mi na mysl vkrádá otázka morální roviny celého projektu. Kdo je ten člověk? Nedíváme se na zoufalou žádost o pomoc? Hledíme na upracovaného člověka, zničeného nedokonalým sociálním systémem, nebo pouze na podivína, který po střetu s “realitou života” nachází ve svém okolí nepřátele? Když jsem výchozí materiál viděl poprvé, vzpomněl jsem si na holywoodský film Spiknutí (Conspiracy Theory) z roku 1997, ve kterém hlavní hrdina (Mel Gibson) trpí podobnou paranoiou jako náš “protagonista”. Ukáže se, že jeho vize reality mají reálný základ a opravdu jej sledují lidé (vládní program), hrdinovi je přiznána určitá svéprávnost a je více humanizován, přijat do okruhu “normálních” lidí.  Napadá mě daleko šílenější představa, že tento člověk hraje s diváky vlastní hru, je zcela svéprávný a hraje pro své případné diváky hru na nesvéprávné. Tím by dostala celá práce Alžběty zcela jiný kontext a oko kamery by lhalo ještě více, než doposud.

Kurátor: Martin Prudil