Datum: 25.01.2013 — 03.03.2013
Začátek: 19:00

 

Výstava je pokračováním dlouhotrvajícího projektu Noama Daroma, který se pokouší z jiného úhlu nahlédnout konflikt globálního významu, jenž se autora zároveň osobně dotýká. Odlišnou perspektivu politické a kulturní problematiky nastoluje Darom nejen uměleckým jazykem a prostředky, ale především volbou cíle svého uměleckého průzkumu: galerijní instituce. V prostoru teheránského Muzea současného umění rozehrává v Izraeli narozený umělec hru, kterou v důsledku nemůže zcela ovlivnit – nenadálé překážky a zdržení jsou její eoddělitelnou součástí. K časovým i prostorovým mimoběžkám ostatně odkazuje sám název výstavy.

Iránské Muzeum současného umění je institucí vskutku paradoxní. Obsahuje největší sbírku moderního umění nacházející se mimo euroamerické území. Sama sbírka i architektonické řešení muzea odkazují ke zmařenému pokusu o mezikulturní dialog mezi Východem a Západem. Z někdejšího symbolu sekularizace a otevřenosti vůči západním hodnotám se po islámské revoluci stalo území nikoho. Galerie zůstala nadlouho bez diváka, umění bez své kulturně-společenské legitimizace. Pouhou změnou politického režimu se z muzea fungujícího jako nástroj kulturní politiky může lehce stát nepotřebné a nepřístupné „ne-místo“. Toto „ne-místo“ představuje v Daromově práci sféru, kde probíhá naprostý kolaps protikladů. Přestává být zřetelné rozlišení mezi intimním a makropolitickým, vnějškem a vnitřkem, přítomností a nepřítomností, přítelem a nepřítelem, mocí a bezmocí. Právě z perspektivy „ne-místa“ však můžeme pod jakýmsi kosým úhlem nahlédnout všechna jiná „místa“ současného umění i jiných společenských sfér.

V rámci svého projektu vyslal Darom „agenta“, aby do sbírky umístil umělcovu fotografii (což se nepodařilo, protože muzeum bylo zrovna zavřené), zkonstruoval model tohoto muzea či pozval do České republiky jeho architekta a předrevolučního ředitele Kamrana Dibu. Darom je sice zprostředkovatelem kdysi nenaplněného setkání kultur, jeho umělecká intervence je ale také průzkumem nepřátelského území, podvratným aktem a sabotáží. Jedná se o zmatení, narušení, obcházení hranic, jež jsou předurčovány právě mocenskými konstelacemi. Skrze svůj umělecký projekt Darom spolupracuje s „nepřáteli“, proniká tam, kam nemůže, ale také rekonstruuje a vytváří sbírku (namísto, aby se sbírka pokoušela nebo nepokoušela zahrnout jeho), archivuje archiv a sám se snaží vniknout do již uzavřeného kánonu moderního umění, alespoň tak, jak jej představuje zmíněné teheránské muzeum.

Tereza Stejskalová