duben - květen 2010
Výstava Milana Saláka etc. galerii by se mohla dle prvního divákova náhledu jevit jako poměrně prostá
a bezprostřední variace na pop-artovou estetiku přivlastnění si oné „nízké“ výtvarné produkce, která se
prostřednictvím reklamy, ilustrací, komixu a dalších médií šířila vizuálním povědomím lidské kultury od
počátku dvacátého století. Autor sám jistě tento inspirační zdroj nepopře, sám je produkcí tohoto
výtvarného polosvěta neustále klukovsky fascinován a i název výstavy k tomu bezprostředně odkazuje.
Ovšem tato zdánlivě jednoduchá formulka v sobě obsahuje velice komplikovanou strukturu referující k
základům toho co nazýváme „obraz“ a to jak v rámci umění, tak i celé vizuální kultury. Ostatně copak
můžeme popřít, že ony opakující se tvary pin-upových slečen nemají své kořeny v pozdně renezanční
teorii proporcí, či že melancholicky poléhávající dívčiny soft-erotických časopisů nemají svoji prabábu
v Giorgonově Venuši?
Obraz ve své tradiční úloze reprezentace, představuje postavy v dané kompozici, které za pomoci
výtvarných prosředků svým vzhledem a atributy vyjadřují určitý významový komplex. Tak známe „obraz“
z dějin umění a tak s ním pracovali ještě Courbet či Balthus. Častá eroticky laděná tématika, kterou
nalezneme v jejich dílech, se obrací oběma směry reprezentace. Můžeme je chápat jak ve smyslu
konkrétním, tedy jako zastoupení primárně erotického obsahu, k němuž jsou využívány původně se
sakrálním uměním svázaná kompoziční schémata, tak také jakožto tímto libidálním stimulem
zprostředkované širší významové struktury, odkazující k „ponáboženské“ problematice filozofujícího
západního myšlení. Ne nepodstatnou roli zde hraje i osobní vztahování se autora vůči jím budovanému
obrazovému prostoru i celému systému.
Milan Salák nám ve svém výstavním projektu pro etc. galerii prezentuje takovýto v daném slova smyslu
„tradiční“ obraz. Současná umělecká teorie i praxe velice intenzivně řeší problematiku obrazu s mnoha
jeho dnešními mediálními a technickými peripetiemi. A právě Salák se svým specifickým uměleckým
přístupem spojujícím velice intenzivní a bohatě strukturované konceptuální myšlení s klasickým na
malbu a artefakt obrazu zaměřeným výtvarným základem, už v několika svých projektech tento problém
řešil, byť doposavad spíše z onoho artefaktového hlediska. V této instalaci se ovšem vrací i k některým
starším malířským projektům, kde pracoval právě s motivem reprezentace, jejími mocenskými,
komerčními i identitu budujícími aspekty, a obě zmíněná hlediska zde propojuje. Obraz byl z klasického
hlediska často definovám svým rámem, který je i dnes jedním z nějčastějších terčů jeho konceptuální
analýzy. Tento rám zde zastupuje ve smyslu dnes tak aktuální formalizace kontextu „výtvarně“
zohledněný držák projektoru. To že náš obraz zde není jen obrazem v klasickém malířském smyslu, byť
forma jeho vizuální podoby k němu neustále odkazuje, vytváří zvláštní napětí mezi obrazem „vjemem“ a
obrazem „artefaktem“. Stejnou dvojznačnost nám nabízí i to co nám obraz prezentuje: dvě mladé
vyzývavé ženy s malým dítětem. Máme na vybranou, jistou nepatřičnost oné reprezentované situace
můžeme buď vztahovat vzhledem k tradici, tedy jako nějaký vizuální apokryf, či pokládat obraz za
projekci dvou „layerů“ propojujících tradiční nepatřičnost intimní tělesné sounáležitosti dvou žen a ještě
nepřípustnější přítomnosti dítěte při ní. Dítě je zde evidentně nejpodstanějším motivem, jakýmsi
aktualizovaným „Ježíškem“, svojí nevinnou a přitom nepatřičnou přítomností nám může mimo jiné
naznačit i pozici samotného autora, který se transfigurací do své dětské nevinnosti přibližuje jevům
okolního světa. Vytknut z tradiční konstrukce konvencí hledá v onom meziprostoru obrazové plochy
pozici obojího v tomto světě – sebe i obrazu.
Viktor Čech
© 2007, etc. galerie
Kateřinská 20, Praha 2, Czech Republic / info@etcgalerie.cz
