leden 2011
Myšlení není vždy jednotné, ale často se odehrává cyklicky a také často opakuje totéž.
Malba (nebo závěsný obraz) je médium značně zatížené frází související s opakující se minulostí,
z jejíž paměti znovu vzniká. "Takhle to dál nejde" je ustálený jazykový jev vyjadřující přání konce
a ve stejné chvíli vyslovující přání dalšího začátku, nového pokračování. Je to cyklické opakování
téhož. Měření a zkoumání hranice mezi gestem prázdným a naplněným. Označující hodnota malby a funkce
obrazu. Opakování je jednou z jeho funkcí.
Výstavnickým výstupem jsou dva malířské celky namířené proti sobě. Vizuální odlišnost ukazuje
především na dva různé přístupy v mé práci. Oba vznikají na principu opakujícího se gesta.
Vědomí intuice je určující pro vznik „opičího cyklu“, který ve svém procesu opakuje otírání
dvou barev ze štětce na odřezky zbylého plátna tak, aby vznikla opice. Je to přidaná hodnota
vědomému vnímání okrajového. Opice samotné předvádějí gesta, znaky určitého chování a komunikace
s pregnantní podobou lidskému jednání (gestům). Pohyb po kružnici, ve kterém jsou instalovány na
stěnu galerie, vychází z aristotelského pojetí pohybu a jeho rozdělení. (Z čehož lze odvodit
potřebu hledání základního vztahu vlastní práce k evropské tradici myšlení.) Pohyb po kružnici
představuje mimo jiné neukončenost, dokonalost a také má asociativně přispívat k dalším
interpretacím, jako je i kvalitativní nebo kvantitativní změna způsobující určitý jev atd.
Protější obraz je pravoúhlý. Ohraničuje sebe sama jako plochu závěsného obrazu podřízenou
nedokonalému opakování jednoho znaku malířovou rukou. Ukazuje chyby ruky i oka. Paradox omylu
v obraze, který vytváří vzorec. Je to vzorec omylů z různých úhlů vnímané plochy plátna.
Vnímání reality na základě vlastní manuální interpretace tvoří rozpor mezi vnímaným a gestem
vnímajícího. Iluze ikonického ritu, kterou dnes obraz často vykazuje, se mi stala důvodem proč
jej vnímat jako ostentativní realitu gest, která často narážejí na tvrdou zeď prázdnoty nebo
z mého hlediska na moment jejího vyplnění nebo jinak tematizaci prázdného gesta.
Množení obrazů, jejich kvantitativní narůstání, je pro mne dráždivým fenoménem, skrytým
za různou kvalitou.
Ale právě v totálním pohledu na opakování obrazů spatřuji stále ještě motivaci.
Časoprostorové prostředí, kterým výstava je, nemá být ilustrací předešlých, uměno-dějinných
souvislostí ani plošným druhem kritiky. Jde o snahu pojmenování vlastního vymezování, chápání
sebe sama. Jde o abstraktní představu času v osobním nánosu paměti a návrat na nedovršitelný konec.
Radim Langer
© 2007, etc. galerie
Kateřinská 20, Praha 2, Czech Republic / info@etcgalerie.cz
