březen - duben 2008
Architektura hotelu Hilton /nazývejme ho alespoň po dobu čtení tohoto textu Atrium/ se nezapomíná. V době svého vzniku v sobě zosobňoval megalomanii minulého režimu. Jeho jednotvárnou estetiku a balvanovitou podobu jsme rychle na dlouho odmítli, jako jsme stejně rychle přicházeli na poetiku staveb Pragra, Hubáčka nebo Machoninů...
Fasáda hotelu Atrium Stanislava France dnes oslovuje svými dekonstruktivistickými prvky zcela nově a bez stínů minulosti. Vlastně působí jako hranatá diskokoule, jejíž noční světelný ekvalizér rozehrává minimalistickou kompozici opakujících se struktur zvuků. Vykousnuté nároží dotváří takovou strukturu podobně jako nevyhnutelné absence zvuků ve skladbách elektronického experimentálního minimalu. Repetitivní systém čtverců celé budovy je narušen digitální světelnou linií definující robotickou dekonstrukci původně pravidelného kvádru.
Výše zmíněná hra s našimi smysly přitahuje a fascinuje a není náhodou, že na ní spočinulo oko a následovně fotoaparát Jirky Thýna. Už jednou byl Dominikem Langem označen "za zkušeného sochaře"1 a instalace velkoformátových fotografií v etc. galerii toto tvrzení jenom potvrzuje. Pro své "sochy" si vybral noční fasády hotelu a jeho nároží. Svým perfekcionalistickým a přitom velmi citlivým přístupem si pevně stanovuje kompozici a vytváří světelně neopakovatelné záběry. Spíš, než o nahodilost scény, jde o zachycení toho správného pocitu z rytmické elektroniky, která se právě před pozorovatelem odehrává. A protože Thýnovi nestačila výpověď 4 fotografií – 4 nároží,2 obohatil nedávno sérii dvourozměrných obrazů o video, které měl už dlouho v plánu: natočit záběry uvnitř budovy a představit je jako nedílnou součást celého projektu.
Celek instalace tak divákovi nabízí neopakovatelný vjem. Obhlížíme noční budovu zvenku a atmosféra vnitřního impozantního atria je nám zprostředkována pomalou sekvencí zakrytou černým obdélníkem. Mystiku prázdného prostoru ohraničenou nehybnými "hradbami" doplňuje absurdně působící protipohyb dvou výtahů. Jirka Thýn tak vystavuje "objekt", který máme možnost vnímat skrze jeho citlivost ze všech stran i zvnitřku.
1 Jiří Ptáček, rozhovor s Dominikem Langem o výstavě Vylepšený model, kulhavý efekt a o situaci v českém sochařství, Galerie NoD, Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1. 1.-11.9. 2007
2 Thýnova instalace zahrnuje kromě 4 fotografií a videa ještě jednu fotografii plastiky ležaté osmičky, která stojí u hotelu.
Markéta Vinglerová, 2008
© 2007, etc. galerie
Kateřinská 20, Praha 2, Czech Republic / info@etcgalerie.cz
